Všemi smysly

Ačkoli jsme se do soutěže s časopisem Muscle&Fitness s Milošem přihlásili ještě v prosinci, těsně před koncem roku, všem nám bylo jasné, že začneme až po Silvestru a Novém roce. Zvláště pak s tou dietkou, že!   Takže první týden v lednu jsme si s trenérkou Janou dohodli dny v týdnu, kdy budeme mít posilovací trénink (pondělí – středa – pátek vždy ráno v 10:00), stanovili si základní makra (neboli gramáž makroživin – bílkovin, sacharidů a tuků) a jejich preferované zdroje. Že v preferovaných zdrojích bílkovin (a ani tuků, ech) nebude zrovna bůček, to nám bylo jasné. Že v preferovaných zdrojích sacharidů nebude pečivo a sladkosti, to taky. Ale že Milošek, který by měl v rámci soutěže prioritně nabírat „libové“ maso, tedy svaly pokud možno bez tuku, si bude moci beztrestně večer debužírovat sýry a oříšky, to už teda rozdýchávám dost těžce! Také mám předepsané alespoň 2 samostatné tréninky kardia týdně, a po posilovacím tréninku ještě 20 minut šlapeme na páse. Posilovna V 

Stojím s lívancem v ruce před kuchyňským oknem a sleduju, jak venku tiše a klidně sněží. Padají takové ty velké vločky jako ve filmu a na zemi už z nich leží docela slušný bílý koberec. Z očí mi právě tak tiše a klidně padají slzy a smáčejí mi snídani. Právě jsem dočetla příběh jak z amerického filmu a jsem dojatá. Je to příběh svatebních šatů, které si podruhé zahrály svou hlavní roli na svatbě vnučky původní nevěsty, po 47 letech. Připomnělo mi to maminku a její zásnubní prstýnek. Tuhle jsme s Kristýnou našly krabičku se starými šperky a vytáhly jsme na světlo boží i tenhle prsten s bílým kamínkem. Pamatovala jsem si ještě, jak ho máma nosila, ale vzpomínka musela být už dost stará, protože prstýnek byl prasklý, doslova prošoupaný nošením, a mámě ke stáří hodně natékaly prsty, měla artrózu. Říkala jsem si, že by se určitě dal opravit, ale neměla jsem ponětí, jak to udělat, aby vypadal tak, že bych ho chtěla nosit. Naši se brali v roce 1947, bylo po válce, peněz málo a oni už če

Řekli jste si o to, máte to mít.  Začínám vkládat na blog své starší články. Jako první je tu zahajovací ze série Do formy 2015, který, jak ho teď čtu, je pro mne aktuální i letos! Všechny starší články budou (tedy jestli se mi to povede) v záložce  Pohled do minulosti  a najdete je podle štítku Dana do formy, resp. tyto i ostatní se štítkem "pohled do minulosti". Tak ať se vám dobře čte! Motto: Neděsí-li vás váš sen, je příliš malý. Nic jiného než vítězství nepřipadá v úvahu.  A to jako stačí? To vyfocení? Upřímně, v mém – a myslím, že zdaleka nejenom v mém – případě to funguje na 100%. Každou zimu je to stejné. Na podzim jsem v nejlepší formě, v listopadu už to začne být horší, prosinec je... no prostě vánoční a v lednu je pro mne pohled do zrcadla už docela tristní.   Každým rokem po padesátce je nastartování trochu těžší, a tak jsem se letos konečně rozhoupala a přijala opravdovou oficiální výzvu. Přihlásila jsem se do čtenářské soutěže Do formy, která letos

Minulý týden po tréninku ve fitku jsem v autě brblala, že bych potřebovala už zase do transformační soutěže (Do formy s časopisem Muscle&Fitness), abych se sebou po těch (několikaletých) Vánocích něco pořádného udělala. A že nechci být tlustá až do března, než si budu smět pořídit fotku „před“. Začali jsme se s milým přít, kdo že to vlastně z redakce Muscle&Fitness umřel a jak to teď bude se soutěží Do formy po novu. Abych to rozsoudila, povídám: „Hele, stavíme se v trafice a já ti hned ukážu, jak to tam teď vypadá!“ V obchodě jdu ke stojanu s časopisy – a málem mě klepne. Na obálce nového čísla je kromě obligátního novoročního Arnolda už vyhlášení soutěže s přihláškou do 15. ledna!!, a hned o pár stránek dál moje vítězná fotka z transformace 2015. A navíc z pravidel zmizel pětiletý zákaz účasti vítězů kategorií. Víc indicií už bych nedostala ani v Pevnosti Boyard. Takže do toho jdu po 3 letech znova, tentokrát s aktivní podporou Miloše, který se přihlásil taky. Počítám s tím

Takovýhle chlupáč na nás kouká v okně! Jak se blížil konec roku, cítila jsem silnou potřebu uklidit si kolem sebe i v sobě. To není ani tak o čistých oknech, jako spíš o věcech, které už nechci mít ve svém životě a přetahovat je do nového roku. Velké krabice plné starých krámů, papírů a já-nevím-k-čemu-to-bylo věcí, které jsme si před 2 lety nastěhovali do nově zrekonstruovaného bytu v pošetilém přesvědčení, že je budeme postupně třídit, třeba každý týden jednu bednu. Hm, tak takhle to u nás evidentně nefunguje. Když už se do toho ale konečně pustíme, nezůstane kámen na kameni! Takže jsme před Vánoci odvezli asi 10 ohromných tašek oblečení do Armády spásy, kamarád Pepa si od nás odvezl nepoužívaný nábytek do svého nového bytu, tašku plnou Elle odnesu do kadeřnictví, taška Muscle&Fitness už je ve fitku... Ve většině krabic bylo oblečení, jedna taška byla třeba plná ponožek – vůbec nechápu, jak to, že mi nechyběly?! Pak také změť nejrůznějších věcí, které nazýváme „s

Za svůj život jsem už přečetla stohy knih o jídle, zdraví, cvičení, o tom, jak nestárnout, jak být pořád krásná a fit. Sleduji blogy, instagram, facebook, absolvuji hromadu kurzů, neustále hledám inspiraci... a přitom jsem měla pořád pocit, že vím málo, že potřebuji další kurz, další knihu, dalšího rádce, průvodce, abych už konečně všechno věděla, všechno uměla, protože to přece ještě neumím perfektně. Nakonec jsem přišla na to, že nejlepší je prostě vykašlat se na perfekcionismus a žít svůj vlastní život, ne život někoho jiného, tak, jak nejlépe to umím zrovna teď, v tomto okamžiku. A chci o tom svém životě psát, na co se dívám, co poslouchám, k čemu čichám, čeho a jak se dotýkám (a co se dotýká mne) a jak mi chutná. Protože já opravdu žiji svůj život všemi smysly ! Kdo jsem? Jmenuji se Dana a miluji život. Odmala jsem senzitivní, což se projevuje mnoha příjemnými (a několika nepříjemnými) způsoby. Je mi už docela dost let, ale připadám si pořád hrozně mladá (ježiš,