Řekli jste si o to, máte to mít. Začínám vkládat na blog své starší články. Jako první je tu zahajovací ze série Do formy 2015, který, jak ho teď čtu, je pro mne aktuální i letos! Všechny starší články budou (tedy jestli se mi to povede) v záložce Pohled do minulosti a najdete je podle štítku Dana do formy, resp. tyto i ostatní se štítkem "pohled do minulosti". Tak ať se vám dobře čte!Motto: Neděsí-li vás váš sen, je příliš malý. Nic jiného než vítězství nepřipadá v úvahu.
A to jako stačí? To vyfocení? Upřímně, v mém – a myslím, že zdaleka nejenom v mém – případě to funguje na 100%. Každou zimu je to stejné. Na podzim jsem v nejlepší formě, v listopadu už to začne být horší, prosinec je... no prostě vánoční a v lednu je pro mne pohled do zrcadla už docela tristní.
Každým rokem po padesátce je nastartování trochu těžší, a tak jsem se letos konečně rozhoupala a přijala opravdovou oficiální výzvu. Přihlásila jsem se do čtenářské soutěže Do formy, která letos slaví 15. výročí. Já letos oslavím 55, a tak mi to přišlo jako dobrý nápad – jde to pěkně dohromady, samá pětka to je, já to vyhraju ve své „staré krabice“ kategorii, a tu formu a fotky v časopise (nejlépe samozřejmě na obálce, nic menšího neberu) si dám k narozeninám.
Vzhledem k tomu, že o tom doma kafrám už několikátý rok, Miloš mi zpočátku moc nevěřil. Do 23. února, kdy vyšlo inkriminované číslo časopisu, se kterým v ruce se mělo udělat foto „před“, jsem se statečně vykrmovala. Šlo mi to výborně, přetékala jsem i z velkých a elastických džín, a na běžeckém soustředění u nás ve Frantovkách jsem při přednášce o výživě, kterou jsem měla JÁ, celou dobu zatahovala břicho, což byl vzhledem k jeho rozměrům docela heroický výkon. Protože už jsem skoro pukala, na focení jsem se docela těšila, že už to jako skončí a budu moci začít něco s tím pupikem konečně dělat.
Milošek se na věc připravil dobře. Já taky. Večeřela jsem s ním čerstvý chleba a když jsem si druhý den dopoledne přichystala plavky na focení, vcelku jsem si věřila. Miloš přede mnou tancoval s fotoaparátem v ruce, aby prý nafotil břicho z toho správného úhlu. Myslela jsem původně, že se snaží, aby mi to na fotkách slušelo, ale když jsem pak viděla výsledek, se kterým byl evidentně spokojený, málem mě klepla. Z pilnosti jsem se ještě nechala cvaknout z profilu a zezadu. Tfuj! To nebyl dobrý nápad. Prohlížela jsem si velrybu s mým obličejem z různých pozic a bojovala s rozhodnutím, jestli z toho mám či nemám mít radost. Vyhrála radost – v soutěži jde o co největší změnu či progres, a samozřejmě z tlustýho se řeže lépe. Nicméně nepříjemné překvapení z toho, jak jsem přes zimu zdevastovala, jsem skousávala docela pracně. Ono oblečené to tělo přece jenom vypadá tak nějak líp...
Teď zrovna končí lhůta pro přihlášky a až do 5.6., kdy je uzávěrka soutěže, na sobě můžu (musím!) pracovat. Našla jsem si trenérku, začala jsem 3x týdně chodit na tréninky s ní, konzultujeme jídelníček, který je pro mne naprosto nový (a neuvěřitelně s ním bojuju), začínám kromě dvou vycházek s Doníkem zařazovat ještě nějaké to kardio... a strašně moc se těším na výsledek! Teď končím třetí týden přípravy, tělo na trénink i úpravu stravy reaguje skvěle a už mění kontury. Jenže to je teprve začátek, to, jak vypadám teď, ještě ani zdaleka nepřipomíná finální shape... Tak mi držte palce, ať to zvládnu, slibuju, že budu o postupu průběžně informovat i s fotografiemi!
21. březen 2015
Komentáře
Okomentovat