Přeskočit na hlavní obsah

Lze jíst (téměř) všechno a přesto být štíhlá, zdravá a fit?


Odpověď na tuto provokativní otázku je jako vždycky - ANO i NE. Já vám tady sice na svém příkladu ukážu, že to jde, ale vždycky mějme na paměti, že já jsem já a vy jste vy, máme za sebou úplně jinou minulost, máme jiné geny a jiný způsob života, který ovšem podle nejnovějších studií stejně ovlivňuje to, jak vypadáme, více než genetická výbava.

Hned v úvodu musím napsat něco, co vy, kteří mě nějakou dobu sledujete, už určitě víte: MILUJU JÍDLO. To je důležité, protože mít s jídlem vytvořený dobrý vztah je zárukou toho, že ze sebe nebudete dělat popelnici a nebudete se cpát nekvalitními náhražkami jídla v pestrobarevných obalech s dlouhým seznamem ingrediencí a ještě delší trvanlivostí. Také se nebudete stravovat ve stáncích rychlého občerstvení, MacDonaldu nebo KFC, protože vám to tam prostě nebude chutnat. 

Jak jsem se dostala k opravdovému jídlu já? Měla jsem to štěstí, že se u nás vždycky dobře jedlo. Oba mí rodiče skvěle vařili, a vařilo se u nás každý den. Už jako malá holka jsem mívala i snídaně "na vidličku", maminka mi dělávala rychlou vaječnou omeletu, někdy se sýrem, na střídačku s míchanými vajíčky nebo chlebem ve vajíčku. Občas jsem v zimním období snídala i zbytek polévky od včera. Vždycky jsem také jedla zeleninu a ovoce, protože jsme měli velkou zahradu, ve které tatínek pěstoval všechno, co si jen dovedete představit: brambory, kořenovou zeleninu, zelí, kapustu, květák, ředkvičky, saláty, kedlubny, cibuli, česnek, jahody, maliny, na stromech nám zrály švestky, třešně, jablka, hrušky, mirabelky, ve velkém skleníku jsme měli rajčata, papriky... a samozřejmě petrželka a pažitka do každého jídla. A co si budeme - kdo jednou ochutná čerstvě utržené rajče nebo papriku, už navždy bude vědět, jak má chutnat! 

Máma také milovala dobrý chléb, a proto se u nás vždycky chodilo pro chleba do pekárny, ne do samoobsluhy. Maso se kupovalo u řezníka, ryby jsme dostávali od tatínkova kamaráda rybáře. Z uzenin se kupovala akorát tak čabajka a uherák, nejlépe originál maďarské, protože maminka pocházela z Košic a v příbuzenstvu máme samozřejmě Maďary, a vařilo se tím pádem také tak. Všechno poctivě, s máslem, sádlem, žádné omáčky zahušťované moukou, jen šťávy, knedlíky jen ke svíčkové (to se naučila až s tatínkem), jinak jsme jedli brambory na všechny způsoby, rýži, noky, a dobrý chleba. Každý týden jsme vystřídali různé druhy masa, jeden den jsme měli rybu, jeden den byl bezmasý - zeleninový nebo luštěninový, a jeden den jsme měli sladký oběd, to jsem samozřejmě milovala. Dalo by se tedy říci, že mám opravdu dobrý základ.

V dospělosti jsem samozřejmě vyzkoušela různé výživové směry - vegetariánství, paleo, low carb high fat, intermittent fasting... abych se nakonec zase vrátila k tomu, že jím (skoro) všechno, a hlídám si jen množství a makra (bílkoviny, sacharidy, tuky). Výživový styl, kterým se řídím, se jmenuje právě podle toho IIFYM, a je to zkratka z anglických slov If It Fits Your Macros, neboli když ti to sedí do maker. Pozor, není to propustka do nezřízené žranice, kdy pod záminkou, že mi to "přece sedí do maker", sežerete všechno, co vás napadne, ačkoli to nemá žádnou nutriční hodnotu. Nicméně je to velmi flexibilní stravování, do kterého se toho vejde opravdu hodně, protože i zde platí známé pravidlo 80/20. Tady to znamená, že když 80% vašeho jídelníčku bude sestaveno z nutričně hodnotných potravin, můžete si ve zbytku dovolit, co hrdlo ráčí i z ranku těch věcí, které jsou obecně považovány za ne zrovna zdravé. Tady se totiž moc nerozděluje jídlo na takové a makové, prostě se dobře jí a občas se to proloží něčím, na co mám fakt chuť s vědomím, že mi to neublíží, protože ani cukr, ani tuk, ani bílkovina není sama o sobě věc, která způsobí, že ztloustnu. 

To nastavení mysli vidím jako zásadní. A čím více jste dosud drželi diet, tím je důležitější, a tím těžší bude ho do hlavy dostat. Každý, kdo totiž držel nízkosacharidovou stravu, se bojí, že jakmile začne jíst rýži (brambory, chleba...), zákonitě okamžitě ztloustne. A ten, kdo držel nízkotučnou, má tu samou hrůzu z másla a sádla. Něco o tom vím, první případ jsem zažívala při své přípravě Do formy 2015, do které jsem šla z paleo, tedy nízkosacharidové stravy. Řekla jsem tehdy, že tomu dám měsíc, a jestli přiberu, tak se na tu rejži a brambory vykašlu, a pokračuju v LCH. Jenže jsem zhubla 3 kg, a tak jsem si musela připustit, že tím to asi nebude. Od té doby sacharidy jím, i když upřímně, jak už jsem někde napsala, na rohlíkách jsem tuhle postavu neudělala! 

Mou velkou inspirací jsou Francie a Itálie, tedy země, kde se dobře jí, lidé si rádi o jídle povídají, rádi ho nakupují i připravují, jedí všechno a s rozkoší, a - světe div se - zůstávají štíhlí, i když i tam už se v rámci nešťastné globalizace bohužel nadváha a obezita objevuje více, než kdy dřív. Nicméně při své poslední návštěvě Florencie jsme si zase s údivem uvědomili, že prostě nepotkáváme obézní lidi, a když ano, byl to téměř vždy cizinec!

Takže jak jíst a zůstat (stát se) štíhlým a zdravým? Zkusím sepsat několik, pro mne zásadních, rad:

1nejezte shit. Co to je obecně, to všichni víme - vysoce průmyslově zpracované výrobky s mnoha ingrediencemi a dlouhou trvanlivostí, fast food, nekvalitní (prošlé) potraviny, to, co vlastně není jídlo. Co to je osobně pro vás, určitě také víte - brambůrky po (místo) večeři, pečivo k snídani, svačině i večeři (protože to je rychlé), mražená pizza z polotovaru, sladkosti...

2. nepijte kalorieVaše tělo potřebuje vodu. VODU. Ne limonády, Colu, Fantu, džusy, energetické nápoje, iontové nápoje, ledový čaj (ten kupovaný)... rozumíme si!

3. káva je fajnTrvalo mi docela dlouho, než jsem se "propila" k černé kávě bez mléka, a musela jsem objevit fakt dobré kafe, aby mi to chutnalo. Myslím, že na IG a FB aktinu mají infografiku, kolik kalorií do sebe dostanete, když místo černé kávy budete pít několikrát denně různá kapučína, latéčka, o těch neskutečných zrůdnostech ve Starbucks (nic proti Starbucks!!!) s různými sirupy a kopcem umělé šlehačky s posypem ani nemluvě. Schválně, podívali jste se někdy, jak ve valné většině vypadají slečny, které si tohle dávají?

4. jezte hodně zeleniny. Tady nevím, jak to zdůraznit, aby to mělo tu důležitost, kterou tomuto bodu přikládám! Vždycky, když o tom s klienty mluvím, zjistím, že jedí třeba jen jeden - dva druhy zeleniny, pořád dokola. Ale zeleniny je přece tolik druhů, a každý pro vás má nějaký benefit, tak se nebojte zkoušet, a každý týden si přidat do jídelníčku zase něco nového! Zeleninu jezte syrovou, pečenou, dušenou, vařenou, grilovanou... jak je libo, a užijte si ji s různým kořením, dobrým olivovým olejem, jako přílohu ke každému slanému jídlu. Nebo si z ní uvařte hustou polévku, jde to s mnoha druhy - dýní, špenátem, brokolicí, květákem, chřestem... 

5. jezte dost bílkovin. Tohle je problém hlavně pro ženy, konkrétně u mých klientek se s tím setkávám v 10 z 10 případů. Bílkoviny byste měli mít v každém svém jídle, jinak to nedoženete! Takže vajíčka, maso, ryby, zakysané mléčné výrobky, tempeh, tofu, luštěniny, některé druhy zeleniny, tvrdé sýry, ořechy... Bacha na tuk, který některé z výše uvedených zdrojů ve velké míře provází.

6. vybírejte si sacharidy. Jsou sacharidy a sacharidy. Vy si vyberte chytře takové, po kterých vám nebudou malé kalhoty: brambory, batáty, zelenina, ovoce, ovesné vločky, pseudoobiloviny typu quinoa, pohanka, jáhly... Celozrnný knäckebrot, nejlépe domácí granola, v menší míře celozrnné pečivo a těstoviny.
Ne, že by vám občas nějakej bílej rohlík nebo croissant ublížil, ale nestavěla bych na tom svůj jídelníček. Co se týče ovoce, nejlepší je drobné bobulové, kterého můžete sníst hrst, protože neobsahuje příliš mnoho cukru. Normální denní porce je jedno jablko (NEBO hruška, pomeranč, kiwi, kaki, jedna nebo dvě mandarinky, pár švestek, půl manga...). Tečka. Víc opravdu nepotřebujete, to, co opravdu potřebujete, je ZELENINA!!

7. jezte tuky. Nízkotučná dieta napáchala rozhodně více škod než užitku, a zvláště pro ženy je vyloženě nebezpečná z hlediska hormonálního hospodářství. Také některé vitamíny jsou v tucích rozpustné, takže tuky bezesporu pro své zdraví potřebujeme. Ale ty z fritéz rychlého občerstvení a obecně v hotových výrobcích nebývají ty nejkvalitnější, takže se vybavte dobrým oliváčem, máslem, sádlem (nejlépe doma škvařeným), občas si dejte avokádo, vajíčka, každý den nějaký ten ořech, mandli, semínko nebo ořechové máslo (moje srdcovka Nutspread.cz má ve svém e-shopu celou řadu máslíček, které mi dělají společnost už roky). Ale pozor - dobrý sluha, špatný pán! Nejste-li zrovna na LCHF, tak si budete muset množství tuku ve stravě pohlídat, abyste to nepřehnali, protože 1 g tuku má více než dvojnásobek kalorií oproti bílkovinám či sacharidům!

8. nekomplikujte si to. S tím se u svých klientů setkávám snad stejně často, jako s nedostatkem bílkovin. Řeknu jim, ať si koupí mraženou zeleninu, a hned se dozvím, že není kvalitní. Řeknu, ať klidně do salátu použijí trhaný salát z pytlíku, a je zle, protože ten plyn přece. Maso je špatné, tofu je sója, v zelenině jsou dusičnany, v mléce hormony... A pak si koupí nějakou pěknou hotovku nebo si dají rohlík s taveňákem. Fakt. Nekomplikujte si život vším, co jste si kde na novinky.cz nebo v Blesku pro ženy dočetli, kupte si opravdové jídlo a jezte ho.

9. nepotřebujete sportovní výživu.  Když vidím, co všechno jsou si lidi ve fitku schopni dát na baru v rámci jednoho tréninku, jímá mě hrůza. Preworkout před cvičením, bcaa a/nebo ionťák během tréninku, protein po tréninku, tyčinku na cestu. Upřímně se přiznám, i když mě ve fitkách nebudou mít rádi, že všechny své tréninky jedu na vodu z vodovodu, a vy můžete taky. Takový chemický koktejl vážně nepotřebujete. Jediný protein z toho omilostním, ale i ten si vzhledem k novým výzkumům na téma sukralóza (sladidlo, které se často k ochucení proteinů používá) kupuju už jen slazený stévií, která je zatím spolu se sladidly erytritolem a xylitolem braná jako "nevinná". Vyrábí ho např. aktin.cz, stejně jako proteinové tyčinky, slazené stévií. 

10. když jíte, jeztePřipravte si své jídlo nejlépe sami. A až ho budete jíst, nekoukejte na televizi, mobil, tablet ani do knížky. Dívejte se na své jídlo, které jste si s láskou připravili (nebo vám ho někdo připravil), obdivujte barvy, tvary, vychutnávejte si chuť a vůni, zkoumejte strukturu, pevnost, měkkost - prostě užívejte si ho všemi smysly!

Já vím, bylo to dlouhý, a to jsem tam toho ještě spoustu nenacpala, protože to už byste vůbec nečetli! Například to, abyste nehubli bez cvičení. Ale jestli jste dočetli až sem, blahopřeju vám a poprosím, napište mi sem nebo do komentářů na sítích, jak na to koukáte vy. Těším se na to!

Komentáře

  1. Moc fajn pocteni. Uplny souhlas. Jezte vsechno,taky to tak delam. Nechodim sice do fitka,ale nabeham toho dost a jsem silovy typ. Takze postavu mam ok,svaly,ale hubena nejsem. Vzdycky protacim oci,kdyz si zname libuji,jak zhubly,jsou hubene a jak jim to slusi. Mne se to nelibi,zenska ma mit silu,byt "spravne" rostla,mysleno svalovou hmotu a ne bledy hubenour,ktery neji to a to,je treba cukrfree. Takova pitomost...Vzdyt to neni zdrave! A chceme byt zdrave! Cili pohyb nutny. Hubnutim se ztraci prece nejdrive svalova hmota a to neni hezke:)
    Takze ted bastim skvarkovou housku se sadlem a soli a pak jdu na 8km se probehnout na lesni stezky. Klidne. Pak si dam k veceri pecenou zeleninu s kurecim steakem.
    Dano,jste mi megainspiraci! :-) Diky za Vase rady ohledne stravy,cviceni i zivota! :-)
    Sabka43

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, moc děkuji!! Taky se mi nelíbí ty hubendíry:-), ale každý svého štěstí strůjce! :-)) Ať vám to pořád tak dobře běhá a baští!!

      Vymazat
  2. Skvely clanek :) V poslednich letech mi jste velkou inspiraci a jsem rada, ze je tady jeste nekdo normalni!
    S kavou jsem na tom podobne, maloktera cerna mi chutna, vetsinou je na me moc kysela. Obcas tak skoncim ve Starbucksu, ale to jenom proto, ze nemuzu pit kravske mleko a sojove nebo ovesne nemaji uplne vsude, a tam si dam akorat male cappucino, tak to jeste neni snad tak hrozne :)
    Ze sportovni vyzivy pouzivam akorat protein z Decathlonu a ted koukam, ze sukraloza tam je ve slozeni na poslednim miste. Davam si ho ale tak jednou tydne, tak to ho uz dodelam a pak si zkusim sehnat nejaky lepsi, treba prave se stevii :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristýnko, moc děkuju a držím palce! Ten protein se stévií vyrábí přímo aktin, a mají ho na svém eshopu aktin.cz. Není to (bohužel) placená spolupráce:-).

      Vymazat
  3. Pecka článek, taky občas něco píšu, tak si vezmu pár inspirací s dovolením:-), sleduju Vás jako ostříž Danko a vypadat v skoro 60 jako Vy je krásný sen...Renča
    a jedno ocenění od mé 18-leté dcery.....kurva, ta vypadá teda dobře:D

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem si říkala že bych se nikdy v jídle nechtěla nějak extra omezovat a proto se mně líbilo když jsem viděla že jedna moje kamarádka najela na ketodietu. To mně dlouhodobě dává smysl. Byly jsme společně na horách a ona se opravdu vůbec neomezovala.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podivuhodný příběh jednoho zásnubního prstýnku

Stojím s lívancem v ruce před kuchyňským oknem a sleduju, jak venku tiše a klidně sněží. Padají takové ty velké vločky jako ve filmu a na zemi už z nich leží docela slušný bílý koberec. Z očí mi právě tak tiše a klidně padají slzy a smáčejí mi snídani. Právě jsem dočetla příběh jak z amerického filmu a jsem dojatá. Je to příběh svatebních šatů, které si podruhé zahrály svou hlavní roli na svatbě vnučky původní nevěsty, po 47 letech. Připomnělo mi to maminku a její zásnubní prstýnek. Tuhle jsme s Kristýnou našly krabičku se starými šperky a vytáhly jsme na světlo boží i tenhle prsten s bílým kamínkem. Pamatovala jsem si ještě, jak ho máma nosila, ale vzpomínka musela být už dost stará, protože prstýnek byl prasklý, doslova prošoupaný nošením, a mámě ke stáří hodně natékaly prsty, měla artrózu. Říkala jsem si, že by se určitě dal opravit, ale neměla jsem ponětí, jak to udělat, aby vypadal tak, že bych ho chtěla nosit. Naši se brali v roce 1947, bylo po válce, peněz málo a oni už če

O motivaci a kde ji vlastně pořád beru?

Často dostávám otázku, kde stále beru motivaci k pohybu, práci na sobě, tomu, jak jím a jak se o sebe starám. Dlouho jsem nedokázala odpovědět dokonce ani sama sobě, až... až jsem si přečetla zajímavý rozhovor s jedním trenérem ve fitku, který hovořil o motivaci svých klientů. Tím nejdůležitějším, co jsem si z toho vzala, bylo rozdělení lidí na ty s vnitřní motivací, takovým tím motorem, který je věčně pohání, a ty, kteří tento motor nemají (nebo ho ještě neobjevili), a jsou tedy závislí na motivaci zvenčí. A jak asi všichni víme, motivace zvenčí příliš nefunguje, přesněji, funguje jen omezeně a na krátký čas. V jednom krásném popisu mé osobnosti se píše, že neumím věci dělat napůl, že do všeho vkládám svou duši, což je recept na velikost. Dá se na to koukat různě – moje maminka mi např. vyčítala, že když se pro něco nadchnu, jdu si za tím i přes mrtvoly, a v jakémsi osobnostním testu manažerů mi vyšlo, že mám naprosto nadprůměrnou úroveň schopnosti, kterou tam nazývali „r

A ten zadek je přírodní?

Včera to byl právě měsíc, co jsem se po hlavě vrhla do úplně nové etapy svého života. To, o čem jsem 30 let jenom povídala a tak nějak potají snila, jsem konečně zhmotnila: jsem osobní trenér fitness a mám své vlastní klientky. Čtyři týdny krásné práce s úžasnými ženami, které s důvěrou svěřily svá těla do mých rukou. Uběhlo to tak rychle, že jsem se musela trošku zastavit a zkusit si zrekapitulovat, co všechno jsem během toho měsíce zjistila. 1.     Moc mě to baví!!! Po dlouhé době mám zase pocit, že to všechno dává smysl, že můžu někomu předávat své vědomosti a zkušenosti, že můžu pomáhat... 2.     Je to docela fyzicky namáhavá práce! Zdvojnásobil se mi počet nachozených kroků, protože do fitka chodím většinou 2x denně (ráno a odpoledne) a mám to podle toho, jak moc jdu pozdě, na 15 – 18 minut. Další kroky nachodím během tréninků s klientkami, jak běháme mezi jednotlivými stanovišti. Pak také předvádím jednotlivé cviky a pomáhám se zátěží, když už nemůžou, a někdy si dám bři