Přeskočit na hlavní obsah

A ten zadek je přírodní?

Včera to byl právě měsíc, co jsem se po hlavě vrhla do úplně nové etapy svého života. To, o čem jsem 30 let jenom povídala a tak nějak potají snila, jsem konečně zhmotnila: jsem osobní trenér fitness a mám své vlastní klientky. Čtyři týdny krásné práce s úžasnými ženami, které s důvěrou svěřily svá těla do mých rukou. Uběhlo to tak rychle, že jsem se musela trošku zastavit a zkusit si zrekapitulovat, co všechno jsem během toho měsíce zjistila.

1.    Moc mě to baví!!! Po dlouhé době mám zase pocit, že to všechno dává smysl, že můžu někomu předávat své vědomosti a zkušenosti, že můžu pomáhat...
2.    Je to docela fyzicky namáhavá práce! Zdvojnásobil se mi počet nachozených kroků, protože do fitka chodím většinou 2x denně (ráno a odpoledne) a mám to podle toho, jak moc jdu pozdě, na 15 – 18 minut. Další kroky nachodím během tréninků s klientkami, jak běháme mezi jednotlivými stanovišti. Pak také předvádím jednotlivé cviky a pomáhám se zátěží, když už nemůžou, a někdy si dám břicho a/nebo protahování s nimi.
3.    Holky se neuvěřitelně zlepšují každým tréninkem! Je fantastické pozorovat je, s jakým grifem se už umí popasovat s jednotlivými cviky. Postupně mnohé z nich převádím ze strojů na volné váhy, což je pochopitelně těžší, protože už si musí umět pohlídat správný aktivní postoj. Někomu to jde rychleji, někomu pomaleji, ale viditelné pokroky dělají všechny.
4.    Všechny holky se strašně podceňují! Zatímco kluci si naloží tak, že se pod tím kymácejí ze strany na stranu a technicky to stojí za houby, holky se bojí každého kila navíc. „To děláme se čtyřkama. Pětky?? No to ani náhodou!!“ Když je přesvědčím a vezmou si pětky, se kterýma to přece neudělají ani jednou, vyšvihnou krásných 12 opakování a můžeme klidně zase přidat!:-)
5.    Každá je úplně jiná a tak musím pořád vymýšlet něco nového! S některými už dělám věci, které cvičím i já sama, s některými tyhle věci hned tak dělat nepůjdou. Ale to nevadí, protože pro každou z těch žen je cvičení důležité z jiného důvodu, a úplně nejdůležitější je, aby se cítily dobře, byly zdravé, silné a vitální, a odcházely z tréninku s pocitem, že pro sebe něco udělaly.
6.    Každý den mi některá udělá radost! Jedna začala na můj popud podstatně více chodit a výrazně lépe jíst, druhá už při servírování udrží v ruce dva naložené talíře místo jednoho, třetí chodí z cvičení zrelaxovaná a uvolněná, čtvrtá sílí a hubne jak z partesu, pátá... a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Jedna z nej pochval byla ta, že nikdy necvičila břicho, protože ji u toho vždycky bolela záda, a až se mnou skutečně cvičí břicho a záda ji nebolí.
7.    Prakticky na všech, co chodí od začátku, už je to vidět! Možná to ony samy ani ještě moc neregistrují, ale mé cvičené oko změny vidí. Kontury se zjasňují, někde už se rýsují i svalíky...
8.    Začínáme pomalu řešit i jídlo! Zjišťuji, že opět všechny mé ženy jí málo (některé výrazně pod bazál, tedy hodnotu bazálního metabolismu) a ve špatném složení. Takže postupně vyřazujeme „obvyklé podezřelé“ a nahrazujeme je lepšími variantami. Učíme se pracovat s Kalorickými tabulkami, nastavujeme základní makra. Pomalu vyměňujeme obsah spíže a lednice...
9.    Jedna z mých holek se přihlásila do transformační soutěže Do formy! A protože fakt maká, má všechny předpoklady uspět. Mám ohromnou radost a nevím, pro koho z nás dvou je to vlastně větší výzva! V každém případě se moc těším na cestu i výsledky.
10. A na závěr nejlepší kompliment loňského roku! To už se netýká mých holek, ale mého vlastního tréninku. Už někdy v průběhu roku se ke mně doneslo, že mám určitě upravené břicho (nechápala jsem, jak, tak prý liposukcí). A teď na závěr roku se mne zeptal člověk, který mne zná přes 20 let, jestli je ten můj zadek přírodní, nebo tam mám implantáty, protože takhle dobře jsem nikdy nevypadala. Hohó, tak to mě dostalo! Opět zdůrazňuji, že kromě jednoho zubního implantátu je na mne všechno vlastní a získané jen a pouze tvrdou prací. Ale potěšilo, to zase jó!


Tak to je souhrn poznatků z mého super zajímavého posledního měsíce, teď už minulého, roku. Jestli byste také chtěly (neboť se zatím starám výhradně o ženy) čerpat z mých znalostí a zkušeností, přihlaste se mi na osobní tréninky, nebo – jste-li zdaleka – na další prodloužený víkend Jen pro velký holky, který bude už od 24.  do 27. ledna, abychom vám usnadnili zdravý a fit vstup do nového roku. Všechny informace a přihláška v článku

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podivuhodný příběh jednoho zásnubního prstýnku

Stojím s lívancem v ruce před kuchyňským oknem a sleduju, jak venku tiše a klidně sněží. Padají takové ty velké vločky jako ve filmu a na zemi už z nich leží docela slušný bílý koberec. Z očí mi právě tak tiše a klidně padají slzy a smáčejí mi snídani. Právě jsem dočetla příběh jak z amerického filmu a jsem dojatá. Je to příběh svatebních šatů, které si podruhé zahrály svou hlavní roli na svatbě vnučky původní nevěsty, po 47 letech. Připomnělo mi to maminku a její zásnubní prstýnek. Tuhle jsme s Kristýnou našly krabičku se starými šperky a vytáhly jsme na světlo boží i tenhle prsten s bílým kamínkem. Pamatovala jsem si ještě, jak ho máma nosila, ale vzpomínka musela být už dost stará, protože prstýnek byl prasklý, doslova prošoupaný nošením, a mámě ke stáří hodně natékaly prsty, měla artrózu. Říkala jsem si, že by se určitě dal opravit, ale neměla jsem ponětí, jak to udělat, aby vypadal tak, že bych ho chtěla nosit. Naši se brali v roce 1947, bylo po válce, peněz málo a oni už če

O motivaci a kde ji vlastně pořád beru?

Často dostávám otázku, kde stále beru motivaci k pohybu, práci na sobě, tomu, jak jím a jak se o sebe starám. Dlouho jsem nedokázala odpovědět dokonce ani sama sobě, až... až jsem si přečetla zajímavý rozhovor s jedním trenérem ve fitku, který hovořil o motivaci svých klientů. Tím nejdůležitějším, co jsem si z toho vzala, bylo rozdělení lidí na ty s vnitřní motivací, takovým tím motorem, který je věčně pohání, a ty, kteří tento motor nemají (nebo ho ještě neobjevili), a jsou tedy závislí na motivaci zvenčí. A jak asi všichni víme, motivace zvenčí příliš nefunguje, přesněji, funguje jen omezeně a na krátký čas. V jednom krásném popisu mé osobnosti se píše, že neumím věci dělat napůl, že do všeho vkládám svou duši, což je recept na velikost. Dá se na to koukat různě – moje maminka mi např. vyčítala, že když se pro něco nadchnu, jdu si za tím i přes mrtvoly, a v jakémsi osobnostním testu manažerů mi vyšlo, že mám naprosto nadprůměrnou úroveň schopnosti, kterou tam nazývali „r