Přeskočit na hlavní obsah

Jak na útlý pas a vypracované břicho?

Jedna z nejčastějších otázek od žen je, jestli a jak se dá „udělat“ útlý pas a ploché bříško, nejlépe i s viditelnými svaly. Nejčastěji na mně také chtějí lidé na přednáškách či našich akcích, abych odhalila břicho a bicáky. A nejnovější drb z posilovny, kam občas nosím na tréninky krátké crop topy, je pro mne už trochu neuvěřitelný – jestli já to břicho nemám nakonec vymodelované, třeba pomocí liposukce!

Tak předně musím říci, že vše, kromě jednoho zubního implantátu, je na mne pravé, nefalšované a neupravované. Jo – ještě mám barvené vlasy, protože už asi od 30 šedivím, a taky tetované obočí, protože jsem si ho v mládí trhala tak dlouho a tak důsledně, že už mi prostě moc neroste. No a to je všechno, fakt.  Na kosmetické úpravy obličeje a těla nemám peníze ani odvahu, a navíc mě vážně baví cvičení, takže stárnutí oddaluji ve fitku, venku, v posteli a v kuchyni.

No a teď k tomu pasu. Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná (tedy jak pro koho, že) je, že někdo se s útlým pasem prostě narodí, aniž by pro něj musel něco dělat. A někdo ne. Ta dobrá je, že se dá docela dobře „nafejkovat“, minimálně opticky. Ale ta nejhorší a zároveň nejlepší zpráva přijde teprve teď: pas a buchty na břiše se skutečně „pečou“ v kuchyni – a to přece může každý!

Tak jak na to:

1.     Genetika. Možná máte to štěstí, že se s útlým pasem prostě narodíte. Pak máte jediný úkol, nezničit ho. U nás v rodině měly a mají útlý pas všechny ženy, takže i já a moje dcera Kristýna. Maminka měla v době, kdy byla nejštíhlejší, v pase jen něco málo přes 50 cm! Když nabíráme, tak spíše na rukách a nohách, a střed těla zůstává vcelku OK. Tedy u mne s výjimkou „prasečích období“ kolem Vánoc, kdy mám velké břicho už i já!

2.     Cvičení. K tomu trochu anatomie: břišní svaly máme vnitřní a vnější. To, že vidíme jenom ty vnější, je trochu matoucí, protože ty vnitřní jsou možná důležitější a navíc jsou to ti pracanti, kteří podpírají ty efektnější vnější. Měli bychom tedy cvičit oboje. Ty z vás, které cvičí speciální cviky na zpevnění pánevního dna, dobře vědí, jak důležité je naučit se podsazovat pánev a dýchat do břicha při současné tenzi břišních svalů. Také vědí, že už pouze tímto mohou stáhnout obvod pasu a bříška o několik centimetrů.

3.     A nejlepší cviky na břicho? Z mého pohledu v podstatě všechny, které se dělají v planku (tedy v pozici prkna), ať už na předloktí nebo na natažených rukou jako v základní pozici na kliky, s rotací i bez. Pak zvedání nohou (ve visu nebo v lehu na zemi), bicycle crunch (vleže na zádech s lehce přizvednutou hlavou a horní částí těla přitahujeme k sobě střídavě levý loket a pravé koleno, a opačně). Ano, vidíte dobře, nejsou tam klasické zkracovačky, protože si myslím, že ostatní vyjmenované typy cviků jsou účinnější, ale můžete je klidně dělat, ovšem správně: nejlépe tak, aby dráha byla co nejdelší (takže sedět můžete třeba na velkém míči, bosu nebo obrácené lavičce), mít zakulacená záda (vyhrbená), při výdechu stahovat břišní svaly a přitahovat je k páteři, a jak už název cviku napovídá, snažte se o co největší zkrácení, stažení svalů. Což ovšem platí pro všechny ostatní cviky na břišáky – tedy podsazená pánev, kulatá záda, výdech v těžké fázi cviku a vědomé zatínání svalů.

4.     Doporučuji provádět cviky pomalu a v supersériích – tedy několik cviků po 10 – 15 opakováních hned za sebou bez přestávky, pak si odpočinout, a pokračovat dalším kolem. Začněte třeba jen 2 – 3 cviky, pak můžete přidávat. U žádného z cviků není třeba dělat 100 opakování ani držet prkno několik minut!!

5.     Ale tohle všechno vám nebude moc platné, pokud jako základ nebudete trénovat celé tělo, nebudete provádět rychlé intervalové tréninky, prostě nejde chodit do fitka jen na „bříško a zadeček“.

6.     And last but not least – strava. Sebehezčí břišní svaly nebudou vidět, když budou překryty tlustou vrstvou tuku. Takže nejlepší cesta k viditelným břišákům je – tamtadadá - zhubnout. To můžete udělat buďto kalorickou restrikcí, jíte-li moc, nebo naopak přidáním, jíte-li málo (pod svůj bazální metabolismus, což je specialita žen). Na rohlíkách s máslem, brambůrkách a zákuskách to většinou nejde.

7.     Anebo ten útlý pas prostě „nafejkujte“ tím, že si pomocí cíleného posilování rozšíříte ramena a záda, a zvětšíte si zadek, takže postava získá tvar kýženého písmene X nebo přesýpacích hodin, ačkoli obvod pasu vlastně zůstane stejný. A tím, že se tak intenzivně budete věnovat posilovacímu tréninku, zhubnete i nějaký ten tuk, protože svaly potřebují na svou výživu a údržbu více kalorií než tuk, takže nakonec i ten pas a bříško zhubne!





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podivuhodný příběh jednoho zásnubního prstýnku

Stojím s lívancem v ruce před kuchyňským oknem a sleduju, jak venku tiše a klidně sněží. Padají takové ty velké vločky jako ve filmu a na zemi už z nich leží docela slušný bílý koberec. Z očí mi právě tak tiše a klidně padají slzy a smáčejí mi snídani. Právě jsem dočetla příběh jak z amerického filmu a jsem dojatá. Je to příběh svatebních šatů, které si podruhé zahrály svou hlavní roli na svatbě vnučky původní nevěsty, po 47 letech. Připomnělo mi to maminku a její zásnubní prstýnek. Tuhle jsme s Kristýnou našly krabičku se starými šperky a vytáhly jsme na světlo boží i tenhle prsten s bílým kamínkem. Pamatovala jsem si ještě, jak ho máma nosila, ale vzpomínka musela být už dost stará, protože prstýnek byl prasklý, doslova prošoupaný nošením, a mámě ke stáří hodně natékaly prsty, měla artrózu. Říkala jsem si, že by se určitě dal opravit, ale neměla jsem ponětí, jak to udělat, aby vypadal tak, že bych ho chtěla nosit. Naši se brali v roce 1947, bylo po válce, peněz málo a oni už če

O motivaci a kde ji vlastně pořád beru?

Často dostávám otázku, kde stále beru motivaci k pohybu, práci na sobě, tomu, jak jím a jak se o sebe starám. Dlouho jsem nedokázala odpovědět dokonce ani sama sobě, až... až jsem si přečetla zajímavý rozhovor s jedním trenérem ve fitku, který hovořil o motivaci svých klientů. Tím nejdůležitějším, co jsem si z toho vzala, bylo rozdělení lidí na ty s vnitřní motivací, takovým tím motorem, který je věčně pohání, a ty, kteří tento motor nemají (nebo ho ještě neobjevili), a jsou tedy závislí na motivaci zvenčí. A jak asi všichni víme, motivace zvenčí příliš nefunguje, přesněji, funguje jen omezeně a na krátký čas. V jednom krásném popisu mé osobnosti se píše, že neumím věci dělat napůl, že do všeho vkládám svou duši, což je recept na velikost. Dá se na to koukat různě – moje maminka mi např. vyčítala, že když se pro něco nadchnu, jdu si za tím i přes mrtvoly, a v jakémsi osobnostním testu manažerů mi vyšlo, že mám naprosto nadprůměrnou úroveň schopnosti, kterou tam nazývali „r

A ten zadek je přírodní?

Včera to byl právě měsíc, co jsem se po hlavě vrhla do úplně nové etapy svého života. To, o čem jsem 30 let jenom povídala a tak nějak potají snila, jsem konečně zhmotnila: jsem osobní trenér fitness a mám své vlastní klientky. Čtyři týdny krásné práce s úžasnými ženami, které s důvěrou svěřily svá těla do mých rukou. Uběhlo to tak rychle, že jsem se musela trošku zastavit a zkusit si zrekapitulovat, co všechno jsem během toho měsíce zjistila. 1.     Moc mě to baví!!! Po dlouhé době mám zase pocit, že to všechno dává smysl, že můžu někomu předávat své vědomosti a zkušenosti, že můžu pomáhat... 2.     Je to docela fyzicky namáhavá práce! Zdvojnásobil se mi počet nachozených kroků, protože do fitka chodím většinou 2x denně (ráno a odpoledne) a mám to podle toho, jak moc jdu pozdě, na 15 – 18 minut. Další kroky nachodím během tréninků s klientkami, jak běháme mezi jednotlivými stanovišti. Pak také předvádím jednotlivé cviky a pomáhám se zátěží, když už nemůžou, a někdy si dám bři