Přeskočit na hlavní obsah

Vážit či nevážit?!

Vždycky se musím usmívat, když některé holky naprosto přesně vědí, kolik kilo by měly mít, aby byly spokojené. "Když budu mít 57 (60, 65...) kg, budu absolutně šťastná!" Odhlédněme od toho, co koho z nás dělá šťastnými, a pojďme si říci, že celková hmotnost je taková nic neříkající veličina. Můžeme mít vedle sebe dva stejně velké a úplně stejně vážící jedince, a přitom to budou mít v těle úplně jinak! Krásný oxymoron "skinny fat" se týká lidí, kteří vypadají velmi štíhle, nosí malá čísla oblečení, ale mají vysoké procento tuku a málo svalové hmoty. Když si nechají udělat komplexní vyšetření, nestačí se divit, že mají podobné výsledky některých markerů jako diabetici. Mívají vysokou hladinu krevního cukru, nízkou hladinu dobrého cholesterolu, vysoké triglyceridy a mnohdy i vysoký krevní tlak. K tomu se přidávají vinou nedostatečného svalového rozvoje i bolesti zad, svěšená ramena, vystrčené bříško a povislý zadek. 

K dnešnímu článku mě inspirovala aplikace Health Mate, ve které mám údaje o své hmotnosti a procentu tuku – jak jsem dnes zjistila - už od roku 2014. Sbírá informace z „chytré“ váhy Withins, kterou máme doma 4 roky, a můžete si v ní nastavit grafy za různá období. Co jsem zjistila?

Než se dostanu k zodpovězení otázky z úvodu, musím ještě předeslat, že jsem se nevážila celé ty roky každý den, a byly roky, kdy jsme doma váhu neměli vůbec, případně jsme ji nepoužívali. Nejvíc sledované měsíce byly samozřejmě vždy ty tři v rámci transformační soutěže Do formy 2015 a letos. V těchto ročnících jsem totiž soutěžila a vyhrála svou kategorii. Možná proto mě nikdy nenapadlo, nechat si udělat graf vývoje své hmotnosti za celou dobu užívání váhy. Až dnes.

Na úvod trochu statistiky. Na začátku používání váhy v srpnu 2014 jsem vážila 64,8 kg a koupě váhy mě evidentně přiměla k mírnému zhubnutí až k 63,5 kg v říjnu. Pak nastala zima a já se vykrmila k pěkným 66,7 kg v únoru 2015, což byla startovní čára mé první úspěšné tříměsíční transformace Do formy.
V rámci soutěže jsem hubla postupně až k 60,5 kg za začátku června, kdy jsme fotili závěrečné fotografie, a na konci června jsem měla dokonce jenom 60 kg. Váha pak oscilovala mezi 60 a 61 kg až do začátku srpna. 10. srpna 2015 mi umřela maminka. Od té doby jsem díky vaření a pečení koláčů za maminku, zajídání smutku, nervům s rekonstrukcí bytu a dvojímu stěhování, samozřejmě také necvičení... nabrala do konce roku 3 kg.
Tím to ale neskončilo. Celý rok 2016 jsem pokračovala v krasojízdě, tedy jedení a přibírání, až jsem se v únoru 2017 dostala na do té doby nepřekonaných 68,7 kg. To mě trochu vyděsilo, takže se mi podařilo postupně před zimou shodit na 65,5 kg, ovšem po Vánocích se mi na váze objevila úplně nová cifra: 69,7 kg!! To jsem měla jen v těhotenství a od té doby se mi to zatím nepodařilo!

To už bylo moc i na mne, takže když jsem objevila na stánku nové číslo Muscle and Fitness s vyhlášením soutěže na rok 2018, bylo více než jasné, že se zúčastním a pokusím se znovu vyhrát, ve stejné, nebo ještě lepší formě než minule. Povedlo se a já jsem nyní – více než 2 měsíce po závěrečném focení – stále na stejné hmotnosti, tedy kolem 60 kg. Konečná hmotnost byla totožná jako před 3 lety, a proto jsem to nepovažovala za něco, co by bylo hodno zvláštní pozornosti. Až teď v tom meziročním srovnání jsem viděla, o kolik víc jsem na stejný výsledek musela odvést práce (shozených kilogramů)!

V průběhu soutěže jsem učinila z vážení součást své ranní hygieny, a vážím se stále i po ukončení soutěže. Na každodenní vážení jsou dva naprosto nesmiřitelné názory, a oba tábory obhajují ten svůj stejně plamenně, jako obhájci a odpůrci ranního cvičení na lačno. Já vám tady teď napíšu můj názor a budu pak v komentářích zvědavá na ten váš!

Každodenní vážení může být dobré v okamžiku, kdy máte jasně kvantitativně a časově daný cíl ve formě snížení hmotnosti a zvýšení podílu svalů třeba za 3 měsíce, a potřebujete opravdu průběžně sledovat vývoj/progres. Vážení jednou za týden vám pak nemusí vyhovovat, protože, jak zjistíte při každodenním vážení, vaše hmotnost se mění směrem dolů, ale i směrem nahoru, a když v pondělí zrovna trefíte na tu druhou možnost, mohlo by vás to demotivovat, případně nutit k úpravám (jídelníčku, tréninku, nebo obojího). Pro mne bylo zajímavé sledovat, jak se moje hmotnost mění v jednotlivých dnech v závislosti na těžkém tréninku, velké večeři, množství soli... Taky jsem jasně viděla, že hubnutí skutečně neprobíhá lineárně v řádu dnů, ale týdnů, a jak až v souhrnu x dnů pohybu nahoru – dolů váha ve finále klesne, někdy víc, někdy méně.

Na druhou stranu, nejde-li vám zrovna o vítězství v soutěži o největší transformaci postavy za 3 měsíce, rozhodně si na váhu nemusíte stoupat každý den ani týden, resp. ji vůbec nemusíte mít doma. Tady půjde především o to, aby vám byly volné kalhoty, lépe se vám chodilo a běhalo, cítili jste se dobře ve vlastní kůži.

Teď musím ještě uvést druhou, a to tu nejpodstatnější informaci – vaše hubnutí by totiž nemělo být primárně jen o hmotnosti. Tou naprosto nejdůležitější informací je totiž složení vašeho těla, poměr tuku/svalů, množství viscerálního (útrobního) tuku – a to vám může ukázat jen opravdu „chytrá“ váha, jako je InBody nebo nejvyšší modely Tanity. Moje sice ukazuje i podíl tuku, ale je to spíš o tendenci (v grafu křivka stoupá/klesá), než o absolutním čísle. Co se týče měření podkožního tuku, jsou výsledky z InBody podle mého srovnání téměř totožné s měřením kožní řasy pomocí kaliperu. Takže potřebujete-li mít kromě volných kalhot a dobrého pocitu i jistotu, že hubnete z tuku a ne ze svalů, určitě doporučuji nechat si udělat bioimpendanční analýzu složení těla na výše uvedených vahách InBody nebo Tanita, které najdete většinou ve větších fitkách nebo u výživových poradců.

Dobré je používat k měření také krejčovský metr, a úplně nej je pravidelně se fotografovat v plavkách, protože na těch uvidíte změny postavy asi nejlépe!

Z toho všeho je myslím jasně patrné, že dokážu zhubnout, když mi o něco jde, i pěkně se vykrmit, když zrovna o nic nejde. A protože se s těmi svými současnými 60 kilogramy cítím nadmíru dobře, přibírat nechci. O tom, jak se mi podařilo dvakrát zhubnout a vyhrát soutěž, bude příští článek. O tom, co dělám pro to, abych si váhu udržela a nemusela znovu hubnout, bude ten další. Takže doporučuji přihlásit si odběr, jestliže jste to ještě neudělali. Třeba v těch všech informacích bude i ta, která pomůže zhubnout a udržet si váhu i vám!




A co vy - máte doma váhu? Vážíte se? Víte, kolik máte nebezpečného viscerálního (útrobního, kolem vnitřních orgánů) tuku? Nebo se orientujete podle "zipového indikátoru" - tedy zapnu/nezapnu zip na mých nejmenších džínách??

Komentáře

  1. Nikdy jsem moc nechápala tu touhu po extrémně hubeném tělu. Ze zkušenosti vím ,že i chlapům se většinou líbí holky, který na sobě mají trochu hmoty. Samozřejmě by se mělo jednat ideálně o svalovou hmotu a ne pneumatiku kolem pasu a povadlá stehna. Já si třeba držím váhu na 68 kg, protože vím, že je pro mě zbytečné chodit s ní dolů. Pak bych se přestala líbit sama sobě. Spíš jsem měla problém s úbytkem svalové hmoty a narůstajícím zadkem a břichem. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem při škola začala chodit na kurzy streetdance tancování ve www.331.cz studiu a tělo se zase celkově zformovalo. Občas to proložím nějakým běháním, případně fitkem nebo domácím cvičením a jsem zase na svým. A navíc mě tancování baví, tak proč to nespojit. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podivuhodný příběh jednoho zásnubního prstýnku

Stojím s lívancem v ruce před kuchyňským oknem a sleduju, jak venku tiše a klidně sněží. Padají takové ty velké vločky jako ve filmu a na zemi už z nich leží docela slušný bílý koberec. Z očí mi právě tak tiše a klidně padají slzy a smáčejí mi snídani. Právě jsem dočetla příběh jak z amerického filmu a jsem dojatá. Je to příběh svatebních šatů, které si podruhé zahrály svou hlavní roli na svatbě vnučky původní nevěsty, po 47 letech. Připomnělo mi to maminku a její zásnubní prstýnek. Tuhle jsme s Kristýnou našly krabičku se starými šperky a vytáhly jsme na světlo boží i tenhle prsten s bílým kamínkem. Pamatovala jsem si ještě, jak ho máma nosila, ale vzpomínka musela být už dost stará, protože prstýnek byl prasklý, doslova prošoupaný nošením, a mámě ke stáří hodně natékaly prsty, měla artrózu. Říkala jsem si, že by se určitě dal opravit, ale neměla jsem ponětí, jak to udělat, aby vypadal tak, že bych ho chtěla nosit. Naši se brali v roce 1947, bylo po válce, peněz málo a oni už če

O motivaci a kde ji vlastně pořád beru?

Často dostávám otázku, kde stále beru motivaci k pohybu, práci na sobě, tomu, jak jím a jak se o sebe starám. Dlouho jsem nedokázala odpovědět dokonce ani sama sobě, až... až jsem si přečetla zajímavý rozhovor s jedním trenérem ve fitku, který hovořil o motivaci svých klientů. Tím nejdůležitějším, co jsem si z toho vzala, bylo rozdělení lidí na ty s vnitřní motivací, takovým tím motorem, který je věčně pohání, a ty, kteří tento motor nemají (nebo ho ještě neobjevili), a jsou tedy závislí na motivaci zvenčí. A jak asi všichni víme, motivace zvenčí příliš nefunguje, přesněji, funguje jen omezeně a na krátký čas. V jednom krásném popisu mé osobnosti se píše, že neumím věci dělat napůl, že do všeho vkládám svou duši, což je recept na velikost. Dá se na to koukat různě – moje maminka mi např. vyčítala, že když se pro něco nadchnu, jdu si za tím i přes mrtvoly, a v jakémsi osobnostním testu manažerů mi vyšlo, že mám naprosto nadprůměrnou úroveň schopnosti, kterou tam nazývali „r

A ten zadek je přírodní?

Včera to byl právě měsíc, co jsem se po hlavě vrhla do úplně nové etapy svého života. To, o čem jsem 30 let jenom povídala a tak nějak potají snila, jsem konečně zhmotnila: jsem osobní trenér fitness a mám své vlastní klientky. Čtyři týdny krásné práce s úžasnými ženami, které s důvěrou svěřily svá těla do mých rukou. Uběhlo to tak rychle, že jsem se musela trošku zastavit a zkusit si zrekapitulovat, co všechno jsem během toho měsíce zjistila. 1.     Moc mě to baví!!! Po dlouhé době mám zase pocit, že to všechno dává smysl, že můžu někomu předávat své vědomosti a zkušenosti, že můžu pomáhat... 2.     Je to docela fyzicky namáhavá práce! Zdvojnásobil se mi počet nachozených kroků, protože do fitka chodím většinou 2x denně (ráno a odpoledne) a mám to podle toho, jak moc jdu pozdě, na 15 – 18 minut. Další kroky nachodím během tréninků s klientkami, jak běháme mezi jednotlivými stanovišti. Pak také předvádím jednotlivé cviky a pomáhám se zátěží, když už nemůžou, a někdy si dám bři