Musím dnes uvést na pravou míru představu mnohých z vás, že jsem bůhvíjaký sportovec. Mým snem od dětství bylo, abych tak VYPADALA, a to se, jak koukám, podařilo! Už někdy v 11 jsem děsně obdivovala spolužáka Mirka G., který pravidelně jezdil na kole s raketou přes rameno na tenisové kurty, nebo jeho ségru Sylvu, která chodila do místní tělocvičné jednoty na gymnastiku. Pak kluky, co chodili hrát fotbal a hokej, a nakonec holky, které cvičily aerobik. Nejvíc se mi na tom všem ale líbily ty rekvizity: bílé tričko, šortky a raketa na tenis, dresy na gymnastiku, pletené návleky na nohy a barevné elastické oblečení na aerobik (no jó, no, osmdesátky, devadesátky...). Sportovní tašky. Culíky. Potítka. Ručníky. Tenisky. TAKHLE jsem chtěla vypadat. SPORTOVNĚ. Jako opravdového sportovce si představuju třeba svého Miloše: od mala atletika, tréninky, závody, je schopen neskutečných výkonů a má skvělou kondici. Naproti tomu já: od mala nešikovná, fuj-sport-já-čtu, známk...
Blog o tom, jak žít život všemi smysly a prožívat každý den naplno